Vše je jen v naší hlavě.... aneb "Co s námi udělá PHOTO-SWITCH THERAPY"

Už jste se někdy na sebe podívali očima člověka, který vás nezná a vidí ve vás jen to dobré?  Já jsem nedávno takový pocit zažila díky originálnímu projektu fotografky Mileny Eli Lapkové. Setkání s ní dalo mému životu zcela nový směr i energii.

Původně jsem potřebovala pouze nové, pěkné fotky, které by mě dobře reprezentovaly na sociálních sítích a zaujaly personalisty v životopise, protože jsem se po mnoha letech rozhodla změnit práci. Kamarádka se shodou okolností zmínila o fotografce, která "dělá báječné fotky a ještě něco navrch". To "navrch" se jmenovalo dost tajemně (a zdálo mi, že i trochu nadneseně) REVOLUČNÍ PHOTO-SWITCH THERAPY. Ale když jsem posléze zažila "revoluci v sebevědomí" na vlastní kůži, výsledky překvapily nejen mě, ale i mé okolí. Proto jsem se rozhodla přiblížit princip tohoto projektu prostřednictvím rozhovoru s jeho autorkou také ostatním ženám, které se právě nacházejí v podobné situaci jako já. Moje  zkušenost třeba pomůže i někomu dalšímu odložit strach, stud a zábrany a udělat něco užitečného pro sebe. Každá z nás si zaslouží cítit se krásná, vzácná a žádoucí. Mám pravdu, Mileno?

Ano, přesně z tohoto důvodu jsem v roce 2012 vytvořila PHOTO-SWITCH THERAPY, zejména pro ženy a dívky, které mají tendenci se podceňovat. Fotografování je moje profese, ale když vidím, slyším a čtu v reakcích svých klientek, jak se původně unavené a smutné ženy doslova proměňují před očima svých blízkých v zářící bytosti plné naděje, elánu a nadšení, tak je to pro mě velké potvrzení toho, že moje práce má hlubší smysl. Že si klientky s pomocí fotografií uvědomují svoji krásu, a také sílu změnit vše, co chtějí, a žít takové životy, o jakých dosud jen snily. Protože realita je taková, jakou ji chceme vidět, a veškerá případná omezení jsou přítomná jen v našich hlavách! 

Podstatou tvého projektu je postupná změna sebepojetí prostřednictvím pravidelného sledování koláže krásných vlastních fotografií a pozitivních slov, kterou nazýváš "mentální (myšlenkovou) fotomapou". To je od začátku do konce tvůj vlastní "vynález"?/co tě k němu inspirovalo?

Jak to tak bývá, inspiroval mě můj vlastní život. Patřím ke generaci, kde se vyžadovalo, aby bylo dítě hodné a omezovala se jeho individualita. Dítě se "motivovalo" pohrůžkou trestu, nebo srovnáváním s jiným dítětem. Programy jako například "když budeš hodná, budou tě mít rádi" se podepsaly na sebevědomí mnoha žen. Podle toho vypadají i jejich životy. Byla jsem na tom stejně, své sebevědomí jsem musela znovu vyhrabat z popela a byla to leta dřiny. Chodila jsem na různé kurzy, studovala karmickou astrologii, učila se vše o svém nitru a poznávala svou duši. Později mi ale došlo, že to nestačí. Že je důležité milovat sebe sama TADY A TEĎ, ne až vyřeším nějaké bloky a stará zranění. Protože tím jak se vidím teď, ovlivňuji svou budoucnost. Kvantová psychologie o tom mluví zcela jasně, stejně jako NLP a další směry pracující s mozkem. Přemýšlela jsem čím si pomoci a ukázalo se, že správně udělané fotografie jsou tím správným nástrojem. Lidé si vytváří mentální mapy o tom, čeho by chtěli dosáhnout (hmotného), ale nikde jsem nenašla, že by někdo pracoval přímo s tím, jaký chce být jako člověk. Zkoumala jsem to víc do hloubky a testovala, co udělá s psychikou, pokud se žena na fotce vidí nově, jinak. Pokud vidí, že je už teď taková jaká by chtěla být až v budoucnu. Výsledky byly ohromující a rychlé (někdy i okamžité). To byl hlavní impuls k projektu PHOTO-SWITCH THERAPY. Není důvod trápit se ve svých zacyklených životech jen proto, že opakujeme stále stejné činy na základě svých myšlenek. Naše mysl nás vede k prožitkům v budoucnosti, a dokud budeme přemýšlet a jednat stále stejně, dostaneme se vždy na stejné místo.

Chceme-li se tedy dostat jinam, musíme něco změnit ve svém myšlení. To ale obvykle nebývá zrovna snadné...

Právě v tom nám může pomoci PHOTO-SWITCH THERAPY. S klientkou nejprve rozeberu jak se vnímá, jaká by chtěla být, co má pocit že není a co naopak je. Pak ji nafotím přesně takovou, jak se chce v budoucnu vidět. Pokud má pocit, že není dostatečně sexy, nafotím ji sexy. Pokud má pocit, že se ve svém životě projevuje víc jako muž (což není v dnešní době nijak neobvyklé), že má potlačenou svou ženskost, nafotím ji jako krásnou a něžnou ženu. To vše musí být vidět ve výrazu tváře, v očích. Nejen ve stylizaci a oblečení. Snažím se, aby fotky byly na mentální mapě komplexní. Žena by se měla nakonec vidět sexy, žádoucí, něžná, vzácná, romantická, obdivuhodná, sebevědomá.... Prostě v rolích, které jsou přirozené pro každou ženu, která projevuje své ženství.

Počkej, ale co když taková nejsem? Ostatně, právě proto se mnohé z nás cítí tak, jak se cítí, tedy vyčerpaně, omšele, nezajímavě...staře...co vrásky a kruhy pod očima...malá prsa a špeky na břiše? A to ani nemluvím o tom, jak se na našem sebevědomí (a tím i vizáži) "podepíše" čerstvá výpověď z práce nebo dlouhotrvající nezaměstnanost, problémové partnerské a rodinné vztahy, krize středního věku... Sama jsem se na focení sice odvážně přihlásila, ale poté jsem přicházela s velkými obavami, jak asi na těch fotkách budu vypadat strašně, a
že to budou vyhozené peníze.

To jsou klasické obavy každé ženy :) Ale není to pravda. Správný fotograf se musí umět dívat a být dobrým psychologem. Vytvořit takovou atmosféru, kdy se fotografovaný cítí dobře a uvolněně. Protože to je nakonec vidět na výsledné fotografii nejvíce. Člověk, který neumí vidět krásu, nikdy nevyfotí nikoho pěkně. Fotograf  musí mít estetické cítění a mít vysokou emoční inteligenci. Protože pokud  mu toto chybí, nafotí sice technicky správné fotky, ale na nich bude jen prázdná tělesná schránka bez duše. Já se snažím, aby všechny atributy jako je něžnost, sebevědomí, sexualita, romantičnost atd. viděla na fotce každá žena primárně ve svých očích. Výraz, na který se bude opakovaně dívat na mentální mapě se jí pak zapíše do podvědomí a změní její vyzařování v realitě. Takové focení ale vyžaduje přípravu a čas. Je to společná práce, která trvá přibližně 3-4 hodiny focení (pokud se jedná o základní balíček fotek). Fotky, které nafotíme první hodinu jsou mnohdy pěkné, ale emočně prázdné, až po čase kdy si klientka zvykne na objektiv a uvolní se, vznikají ty nejhezčí snímky, které jsou vhodné pro PHOTO-SWITCH THERAPY a zachycují to jedinečné, co je jen v ní a v nikom jiném. Proto také
nefotím v ateliéru, ale v domácím prostředí nebo venku, kde se klientka cítí dobře a nic ji nesvazuje. Ostatně, vypadáš ty na fotkách "strašně"?

Naopak, vypadám na nich božsky! Sestavuješ mentální fotomapu všem ženám stejně?

Tak vidíš, je na nich Jolana, kterou jsi teď v sobě mohla díky PHOTO-SWITCH THERAPY znovu objevit. Osobní
mentální foto-mapu sestavuji individuálně, i když si mnohé mohou být podobné, což vychází z výchovy, které je ve společnosti praktikována. Společně s klientkou vybereme fotky, přidáme k nim hesla, tak aby podporovala
její záměr (jak se chce cítit). Díky pravidelnému prohlížení této koláže začne její podvědomí pracovat pro ni. Dojde k propojení neuronů, které dávají jejímu mozku signál o tom, jaká je (jak se vidí na fotkách) a ona se postupně takovou stane. Nejnovější výzkumy totiž dokázaly, že v průběhu lidského života vznikají nové mozkové buňky (neurony) a mozek se tak stále vyvíjí. Neurony mezi sebou komunikují. Pokud se člověk učí čemukoliv novému, vytváří se nové synapse (to jsou místa, kde se neurony navzájem spojují), které jsou tím hustší, čím více se používají. Jinými slovy: užíváme-li nervový systém, nutíme jej růst. Duševní vlastnosti tedy neurčuje počet neuronů, ale to, zda jsou spolu propojeny nebo ne.

Takže ty mě krásně nafotíš, já se pak občas podívám na ty fotky a budu se cítit bezvadně...

Mluvila jsem o "pravidelném prohlížení"! Nestačí spoléhat na to, že šedá kůra mozková vyprodukuje denně několik desítek neuronů, je nutné je cvičit. To neznamená, že se na fotomapu podíváme jen jednou a pak ji strčíme do šuplíku! Naopak, v tištěné podobě a ve velkém formátu A3  patří na viditelné a frekventované místo - na nástěnku nad pracovní stůl, na dveře šatníku, zevnitř na vchodové dceře bytu, klidně i do koupelny, na WC, na ledničku, do kuchyně nad sporák... Prostě tam, kde je ženě nejvíc na očích. A v elektronické podobě na plochu počítače a mobilu. Neurony jsou totiž aktivní jen v případě, že mají dostatek podnětů z okolí. Mentálním
cvičením dochází k posilování a budování synapsí v mozku, které následně ovlivňují naše bytí. Nepoužívané spoje odumřou a nahradí je jiná spojení. Jestli budou pracovat v náš prospěch, je jen na nás, a na podnětech, kterými je budeme cvičit.

Když jsem od tebe dostala první hotové fotky, tak jsem byla nadšená, ale současně jsem se vyděsila, že taková ve skutečnosti vůbec nejsem, a  k čemu mi budou krásné fotky, když v zrcadle pořád vypadám stejně. Ale pak mi došlo, že to je všechno, jak říkáš, "jenom v hlavě".

Ano, pochopila jsi, že i když jsem tě líčila a upravovala, pořád jsem fotila TEBE. Tvé původní domněnky, že tak jako na fotce "nevypadáš", byly liché. Já jsem tě viděla tak, jak jsem tě nafotila, a měla jsem velkou radost, když jsi mi pak psala, jak postupně každý den o kousek, díky zvyšujícímu se sebevědomí, překračuješ své původní hranice. Jak jsi náhle středem obdivného zájmu mužů a že dokonce i na profesní sociální síti se ti díky fotkám podařilo navázat nové užitečné spolupráce. Prostě, rozhodla ses stát se tím nejlepším ze sebe sama i v reálu. A takhle terapie funguje. Fotky mají i jiný než jen estetický dopad. Je pro mne radost fotit lidi, kteří se chtějí vidět nově a lépe, vidět na sobě to, co sami nevidí nebo přes své bloky a bolístky ani vidět nemohou...
Každé setkání s klientem PHOTO-SWITCH THERAPY je velice inspirativní i pro mě, obohacujeme se navzájem.

Na svoje fotky jsem od přátel a známých získala nadšené ohlasy, setkala jsem se však i s názorem "Já radši zůstanu taková/ý, jaká/ý jsem, nebudu ze sebe dělat někoho jiného."

To sice zní jako pozitivní preference přirozenosti, ale ve skutečnosti jde o projev strachu z - byť zdravé - sebedůvěry a sebevědomí. Dodnes se vlivem historického vývoje u nás často zaměňuje sebeláska se sobectvím. Ale zatímco sobec uspokojuje své potřeby na úkor druhých, člověk, který se má opravdu rád, se přijímá i se svými nedokonalostmi, nepodráží sám sobě nohy negativními postoji, naopak se podporuje a spolupracuje sám se sebou. Protože má dostatečnou oporu ve svém "vnitřním středu", nepotřebuje se "vytahovat" nad druhé a předvádět se před nimi. Zdravě sebevědomý člověk nepotřebuje být "dokonalý" - ví, že toho stejně nikdy nelze dosáhnout. Ale neodsuzuje se za to, ani nedává svoji "nedokonalost" na obdiv, jako to trochu vyplývá z té zmíněné reakce.

Je PHOTO-SWITCH THERAPY vhodná i pro muže? Nebo možná i pro celé páry? Ba pro celé rodiny?

Společné rodinné mentální foto-mapy lze také využít. Nicméně je třeba si uvědomit, že aby byla šťastná celá rodina, je nutné nejprve uzdravit jednotlivce. My ženy máme velkou sílu tvořit a zapomínáme na to. Jak říká pan doktor Vladimír Savčenko "Svět je v rukou člověka a člověk je v rukou ženy" Jen žena sebe-vědomá a projevující své ženství může vychovat šťastné, sebevědomé děti a být oporou v pravém slova smyslu svému muži. Jen taková žena nechá plně rozvinout jeho mužství, sílu a touhu pečovat o rodinu. To vše vede ke šťastné
rodině. Je to na nás milé ženy!! :)    

Jsi členem uskupení RespektON (www.respekton.cz), které sdružuje terapeuty, psychology, pedagogy, poradce, kouče, lektory a další odborníky, pomáhající lidem nacházet řešení v situacích, které prožívají jako
problematické. Jak ses ke spolupráci dostala?

K této spolupráci mě přivedla kamarádka, úžasná žena a zakladatelka RespektOnu Jana Divoká, která na vlastní kůži vyzkoušela PHOTO-SWITCH THERAPY a líbilo se jí jak funguje. RespektOn nabízí individuální, párové a rodinné poradenství v zátěžových životních situacích (problémy v partnerských vztazích, mezi rodiči a
dětmi, nevyváženost práce a osobního života, krize a vyrovnání se s nimi atd.), protože zamotaná situace potřebuje zejména nadhled, kterého člověk "uvnitř" není obvykle schopen. Terapeuti pomáhají klientům aktivně zlepšit jejich vztahy k sobě samému a druhým. S respektem k člověku i k sobě, proto RespektON. PHOTO-SWITCH THERAPY je jedna z mnoha možností, kterou může klient využít. Vše je velice individuální a proto je dobré, že si klient může vybrat, což koresponduje i s tím, k čemu jsou klienti vedeni. Být odpovědný za svá rozhodnutí.

Takže jaký bys doporučila zhroucenému nebo nesebevědomému člověku ideální postup: namasírovat a pak vyfotit (mentální mapa)?

Obecně bychom měli v mnohem větší míře převzít zodpovědnost za své zdraví a štěstí. Nikdo jiný to za nás neudělá! Je zcela nemožné určit jaké pořadí je ideální, jelikož každý člověk je jiný. Co vyhovuje jednomu, nevyhovuje druhému. Primárně ale lidem chybí porozumění a pohlazení, takže začít masáží, kadeřnicí nebo
jinou procedurou kdy se stará někdo o Vás doporučuji. Pak bych určitě volila PHOTO-SWITCH THERAPY buď samostatně, nebo v kombinaci s jinou terapií, která pracuje s podvědomím. V tom mohou pomoci další terapeuté z RespektOnu.

Více o tom, jak takové "speciální" fotografování probíhá?

 Výběr oblečení, doplňků a šperků na fotografování: raději více než méně (aby bylo z čeho vybírat), hodně se dá kouzlit s šátky; bílé tílko? něco s rukávy? Před fotografováním jsi mě sama líčila a upravovala - kde ses to
naučila? Čím je makeup pro focení odlišný? (měla jsem přijít "nenamalovaná")

Focení s Tebou bylo trochu netradiční, jelikož jsi měla jediné zadání.... šťastnou Jolanu. Proto jsme se zaměřily na barvy a nebylo potřeba víc druhů oblečení. Většinou ale klientka dostane za úkol donést větší množství různého oblečení ve kterém se cítí dobře, pěkné prádlo, doplňky, náušnice, náhrdelníky, klobouky, boty. Co
chybí, jsem často schopna dodat z vlastních zdrojů. Výběr pak probíhá podle zadání, tak abychom podtrhly přednosti a potlačily nedostatky. Na líčení sice nemám žádné školy, ale jako žena jsem se za svůj život naučila hodně triků z různých knih a z praxe, jak ženu nalíčit tak, aby vyniklo to co vyniknout má. Fotomake-up je odlišný v tom, že je silnější a používá se stínování a tvarování obličeje (i jiných partií). Silnější ale neznamená
vulgární. Vždy se snažím, aby žena na fotce vypadala i nalíčená přirozeně. Pokud má někdo zájem o netradiční fotky, lze nově využít i služeb vizážistky a do budoucna se jedná i o možnosti nechat se fotit v různých kostýmech.

Kamarádka, která se na focení chystala hned po mně, se chtěla vrhnout do obchodů, protože "nemá co na takové focení na sebe". Rozmluvila jsem jí impulsivní nákup s tím, že já jsem se po fotografování natolik proměnila, stala jsem se teprve po něm "pravou sama sebou", že se mi výrazně změnily i preference v mém oblékání...(a tudíž, kdybych si "nové oblečení" nakoupila už před focením, tak by po něm vlastně bylo už "staré"). Takhle to vnímám já - co si o tom myslíš ty? 

V tom s tebou naprosto souhlasím.

Každou fotku dodáš klientce vždy v barvě + černobílém provedení - proč?

Protože na mentální fotomapu využívám převážně černobílé fotky. U těch se lidé zaměřují především na výraz v obličeji, na emoci. Barva by v takovém případě odváděla pozornost. Každá klientka si ale všechny fotky odnáší nejen na mapě, ale i samostatně. V barevném provedení i černobílé. Může si pak u každé
fotky vybrat která se jí víc líbí a použít ji například jako dárek pro své blízké, na sociálních sítích, nebo u profesního profilu.

Fotíš raději ve vlastním ateriéru nebo venku?

Jak už jsem se zmínila, ateliér nepoužívám, fotím v domácím prostředí, pronajatém interiéru nebo venku. Vždy záleží na výběru klientky a na světelných podmínkách. Stejně jako můj velký vzor a učitel Robert Vano využívám při focení přirozeného denního světla. Jak on říká "Nikdo tě nenasvítí lépe než pánbůh"

Uvádíš, že tvůj velký vzor a učitel je Robert Vano

Ve škole nám přednášelo mnoho světoznámých fotografů z nichž největší dojem na mě svou lidskostí a profesionalitou pánové Roman Sejkot, Antonín Kratochvíl a Petr Jedinák. Nejraději ze všech mám ale Roberta
Vana, od kterého jsem se učila na workshopu Daylight Nude. Je to neuvěřitelně vtipný člověk a absolutní profesionál, který si na nic nehraje. Miluji ho i pro jeho skromnost bez jakékoli touhy se nad někoho povyšovat.

 A jak se fotí fotograf?

Pokud potřebuji vyfotit já, oslovuji většinou svou kamarádku nebo kamaráda se kterými se u focení cítím
dobře a vím, že mají dobré oko. Primárně ale při focení trpím, asi proto jsem za objektivem a ne před ním :) To že se nerada fotím, beru jako pozitivum.  Díky tomu vím, jak se cítí zákaznice, která objektiv zrovna nemiluje. Snažím se jí to proto co nejvíce ulehčit a zpříjemnit. Snažím se od focení odvrátit pozornost humorem a většinou to funguje. 

 Čím mě Milena překvapila?

Patřím k lidem, kteří když mají "zapózovat" před objektivem fotoaparátu, trpí u toho obdobně
jako v zubařském křesle. Ale Milena přenesla svou pohodu i na mě, žertovala a měla se mnou obrovskou trpělivost - takže jsem se nakonec  uvolnila a fotky jsme měly za dvě hodinky nafocené. I tak jsem jí zprvu nevěřila, že na nich můžu vypadat "krásně", když jsem v reálu "obyčejná" - ale Milena má neuvěřitelný dar z člověka "vytáhnout" všechno to nejlepší  ven na světlo.

(Jolana Fišerová) https://www.pokrokovnik.cz/news/jak-se-foti-stesti/